11 03 03 Kniha

Verzia pre tlač

Nezname ze zivota Jezíse

Zaváté doby se probouzejí

Neznámé ze života Ježíše

 

Kniha je rozdelená do troch častí: Dětství Ježíšovo, Neznámé ze života Ježíše, Evangelium Janovo.

Zo súboru "Zaviate doby sa prebúdzajú" ju vydalo v roku 1997 nakladateľstvo a vydavateľstvo VOLÁNÍ, spol. s r.o.

Kontakt na predajcu: www.studiovladan.cz.

 

Následujícího dne procházel se kněz a jeho host zabráni v horlivém rozhovoru v zahrádce sem a tam.

"Musel jsi míti dobré učitele, Ježíši," řekl Gideon.

"Jsi poučen o všem a jak se zdá také jsi hodně četl. Škoda, že při takovém bohatém vědění nemáš úmysl vstoupiti někam, jako chrámový pomocník."

Podíval se na Ježíše, jakoby očekával souhlas nebo další vysvětlení. Ale nedostávalo se mu žádné odpovědi. - Začal proto znovu:

"Jaký máš úmysl pro nejbližší dobu? Čím chceš začít?"

Ježíš hledal očividně slova, aby svému hostiteli mohl objasniti svůj úmysl, načež tento pokračoval:

"Není to zvědavost, která mne vede k této otázce, Ježíši. Líbíš se mi a při své práci mohl bych tě potřebovat jako svého pomocníka. Chtěl jsem ti nabídnouti, abys zůstal u mne, za mzdu.

Nemusíš se rozhodnouti ihned. Ráno bude zvlášť mnoho práce, budeš-li chtíti mi pomoci, poznáš současně způsob práce. No, co myslíš?"

Gideon mluvil vřele a od srdce. Ježíš to cítil a proto svolil příštího dne knězi pomoci. Snad bude zde moci započíti s úkolem, který měl nadále vyplňovat jeho život.

Kněz byl odvolán do domu. Ježíš chodil stále mezi květinami sem a tam a při tom uvažoval.

V osamělosti pouště dostalo se mu jasného poznání, kým byl, a k jakému úkolu ho Otec poslal na zem. Věděl, že má přinésti lidem ztracenou pravdu, zahrabané vědění o Bohu, aby je zachránil před zkázou.

Jak ale se měl k lidem přiblížit? Jak to dělal Jan? Má ho vyhledat a zeptat se ho? Mnohokráte o tom uvažoval, ale vždycky dospěl k rozhodnutí, že on nemůže jít cestou Janovou. Musí zvolit novou cestu, musí dělat jinak, než poslové před ním.

Dětský smích přerušil jeho myšlénky.

Benjamin běžel ze silnice k němu, obskakován mladým, nemotorným psem. Oba bez dechu se octli u zamyšleného hosta, který je vlídně vítal.

Posléze se k nim přidružila i matka chlapcova.

Chtěla navštíviti nemocnou ženu a žádala Ježíše, aby ji doprovodil.

Svolil rád, ačkoliv Benjamin prosil, aby s ním zůstal v zahrádce a dokončil tu krásnou povídku, kterou mu ráno začal vyprávět.

Po cestě vyprávěla Ráchel, žena knězova o nemocné. Je to vdova, která sebe a svých sedm detí již rok živí prací svých rukou. Nyní leží zmítána prudkými horečkami a není naděje, že se uzdraví. Lékař míní, že kdyby mohla spát, bylo by jí pomoženo, doložila žena a povzdechla si.

Vstoupili do nízké chaty, která dlouhou ženinou nemocí vypadala hromně zanedbaně. Vysílena a rozpálena horečkami házela se nemocná v pokryvkách sem i tam. Její planoucí oči upřely se pronikavě na příchozí.

"Kdo je to?" tázala se chvatně.

"Náš host," odpověděla vlídně žena knězova. "Je to učený rabi."

"Pane," volala žena téměř ječivě, "jsi-li tak učený, řekni mi, kde najdu Boží dobrotu ve své nemoci? Již nyní chátrá domov a zemřu-li, děti budou ztracené!"

Vzlyk přerušil její slova. Ježíš přistoupil blíže a tiše k loži a řekl měkkým hlasem:

"Ženo, Bůh jest Spravedlnost. Vzpomeň si, není ničeho ve tvém životě, co bys udělala nesprávně? Nikdy jsi si nezasloužila Božího trestu?"

"Proč se to tážeš? Ty víš, že je tomu tak! Odkud to víš, ty, který jsi cizincem?" bezdechu vyrážela žena otázky ze sebe.

"Vím, že to nemůže jinak být. Ale dovol, abych se zeptal:

Lituješ, že jsi jednala tak? Budeš se po celý svůj život namáhat, abys žila podle vůle a přikázání Božích?"

Žena obrátila své rozšířené zraky na tázajícího.

"Nemohu již skoro ani dále, tak mne lítost dusí. Jistě, že nebudu již dělat nic takového."

"Tedy věz, že Bůh ti odpouští, neboť On není jen spravedlivý, ale On je také dobrý a milosrdný. Spi a ve tvém spánku přijmi sílu, kterou potřebuješ ke své další pouti!"

Za své řeči položil Ježíš svoji pravici na čelo a oči nemocné ženy. Když po několika okamžicích oddálil svoji ruku s čela nemocné, ležela žena klidně oddychujíc se zavřenými víčky. Ráchel, žena kněze, podívala se udiveně na mírumilovný obraz před sebou.

Tichými kroky opustili chatu. Nebyli ještě vzdáleni ani na doslech, když tu vylétlo z Ráchel:

"Pane, kdo jsi, že něco takového dokážeš? Jak můžeš mluvit s takovou určitostí - mluvíš, jakobys znal Boha?"

"Ráchel, ty Ho neznáš?" zněla Ježíšova odpověď na otázku, "což proroci o Něm nepsali? Neměli jste si o Něm dělati obrazů, poněvadž to jen zpozemštilo to, co jest Božské, ale duchovní obraz mohli jste si přece jen vytvořit před sebou, před svým zrakem!"

"Pane, ty jsi jiní než všichni lidé, které znám! Jak to přijde? - Jak je dobře, že jsi zvolil zůstati u nás, abychom se mohli od tebe učit!"

Příštího dne bylo celé Tiberias plno zpráv o tom, že vdova po návštěvě cizince z Nazareta se uzdravila. Gideonovi to bylo nepohodlné. Byl mužem, který nerad vzbuzoval pozornost a nyní se jeho dům stal kvůli hosti střediskem ohromného vzrušení.

Jak je dobře, že Ježíš nesvolil státi se jeho pomocníkem. Několik dní musí sice snášet tento útok zvědavých nebo nemocných a pomoc hledajících lidí, avšak potom chce se Gideon znovu pohroužiti do svého obvyklého klidu. Před tím však musí vyzvěděti ještě jedno:

"Ježíši, řekni mi, jak si mohl uzdraviti onu ženu? Jak jsi mohl vědět co ji tlačí? Jak jsi mohl slíbit Boží odpuštění?"

"To je mnoho otázek najednou. Chci se pokusiti, abych je také najednou odpověděl," řekl Ježíš.

"Podívej se, Gideone, jestliže nějaký človek je uvržen do nemoci tak prudké, pak je to vždycky tím, že není vyrovnán se svým svědomím. To jsem viděl i u této nemocné. Jesliže jsem chtěl pomoci, tedy musel jsem nejdříve dáti klid její duši. Boží odpuštění jest zajištěno všem hříšníkům, kteří úpřimně želí svých hříchu."

"Zní to tak prostě, když to říkáš," mínil Gideon přemítavě, "ale musím se tě na něco ještě otázat: Jaká je to síla, s níž jsi vložil na ženu svoji ruku tak, že usnula?"

"Je to Boží síla, síla Páně," odpověděl Ježíš úplně prostě, ale ve způsobu, jakým tato slova vyslovil, bylo něco, co tazatele umlčelo.

Ještě dva dny se zdržel Ježíš v domě kněze, pak se s díkem rozloučil a putoval dále podél jezera.

Radoval se - počátek byl učiněn. Již přicházeli k němu mužové a ženy a tázali se ho o rady. Domnívali se, že kdo jednou pomohl, může a bude pomáhati i nadále. A nezklamali se. Kde nebyla v otázkách pouze lenivá zvědavost, tam se jim dostalo odpovědi.

Dům Gideonův zel prázdnotou, kterou si nikdo nechtěl přiznat.

Bylo to, jakoby všechna vřelost a všechen sluneční svit odešel s Ježíšem. V čem to jen bylo? Tázal se Gideon sama sebe.

Měl se přece pokusiti, aby hosta zadržel. ---

 

Ukážka z knihy: Neznámé ze života Ježíše